MILUJI ŽALY.

Arnošt Ráž

MILUJI ŽALY.
Smutno je, smutno na dně mé duše. Bezsenné noci, zoufalé dny, žaly tam leží. Chtěl jsem vše zničit’ – vyhladit’, spálit’, zadupat’ v bahno cynických cest s tragickým gestem. Bál jsem se. Život bez rudých záplav zdál se mi nocí bezednou být’, rdousivým tichem. Miluji žaly, třebas mne raní, chci míti stopy – krvavé snad – v pustině duše. 26 Stopy, jež vedou k oase štěstí, poutníků štvaných malátné stopy, kteří šli píti. Vypili pramen. – Usedli kolem; všichni s tím tupým pohledem v dálku prokleli návrat. 27