MODLITBY

Arnošt Ráž

MODLITBY
Pod gothickými klenbami, kde úzko bylo k zalknutí a husté ticho, stlelé, tam pobožní se modlili, své ruce křížem na prsou a oči rozslzelé. V oddaných posách shrbení, ve hloubce vzňatých zřítelnic tajemný zákmit víry, uspáni hudbou růžence a lítost z hříchů budíce představu ohně, síry, své vzdechy Bohu šeptali. A my, má duše, večerem šli prostřed tichých lesů, kde voněl mech a jasany v stín ukládaly šetrně třpytivé slzy vřesu, a ruce naše sepjaté (má tvrdá tak a Tvoje jemná, mramorově bílá) se chvěly také modlitbou a v srdcích našich horká krev o víře hovořila, o víře v život vášnivý, o bohu, který blízko tak, že obejmout’ se dává, o trestu, který přichází, když lhostejno je srdci vše a ojíněna hlava. 21