NEMOHU VĚŘIT’

Arnošt Ráž

NEMOHU VĚŘIT’
Do mojí kolébky hledělo fatum. Fatum se věsilo na moje mládí. Lze věřit ještě v ně, družko mých smutků, když my se máme tak rádi? Lze věřit, že by ta stříbrná hvězda zapadla do mračen v bolestné chvíli? lzeLze věřit, že ty dny našeho štěstí ku konci svému se chýlí? Proč jsi tak smutna. Je mdlá moje hlava. Nemohu věřit’, že pravda tak studí, že ze snů blankytných v májové noci.noci někdo mne násilně vzbudí! 22