VI. Bylo to v šerých večerech, kdy sám jsem bloudil městem,

Arnošt Ráž

VI.
Bylo to v šerých večerech, kdy sám jsem bloudil městem, Bylo to v šerých večerech, kdy sám jsem bloudil městem,
 kdy krámy byly zavřeny a všechny zvony spaly, a unavené oči lamp se dlouhým bděním do noci pozvolna zavíraly. Já snil jsem o zapadlé chodbě s renaissanční mříží, jež zavřena. A rezavý drát zvonce z šedé stěny se protáhl a zohýbán podává rukověť. Kdes v chodbě zvon tlí roztříštěný. A starý park se měkce tmí za renaissanční mříží. V něm somnambulní slunečnice někde za zdí lkají, fontána pláče beze slz, že růže tichem líbané pomalu uvadají. Já chtěl jsem vzbudit zmlklý zvon, až vzkřik by vytřeštěně, 22 a branou projít do komnat, kde království je stínů, usednout mlčky na balkon a spát na loktech měsíce, jenž svítí v rozvalinu. 23
Básně v knize Básně:
  1. I. Pod bledou oblohou, jež divnou krev mi dala,
  2. II. Nějak ty písně tklivě zní,
  3. III. Slyšel jsem na horách kohosi plakat,
  4. IV. Již měsíc bledne nad městem
  5. V. Les zšeřený, list pod nohou,
  6. VI. Bylo to v šerých večerech, kdy sám jsem bloudil městem,
  7. VII. Za nocí jasných, slyšíš kroky mé?
  8. VIII. Mlčky jsme tenkrát se rozešli,
  9. IX. Omamný soumrak mdlobu do květin dých’
  10. KONEC ZBOJNICKÉ SLÁVY.
  11. NA SAMOTÁCH.
  12. EROTIKON.
  13. S PÍSNÍ DÁL.
  14. MATCE.
  15. SRDCE.
  16. * * * Přijde noc jednou těžká tmou
  17. ZÁTIŠÍ.
  18. * * * Hledám slovo, jež u boha, cestu k němu.
  19. MRTVÁ ZVONICE.
  20. VOJÁKŮV KONEC.
  21. BETLEM.
  22. MODLITBA V POLI.
  23. DEN.
  24. JARO.
  25. * * * Na starých hřbitovech staleté stromy rostou,
  26. BYL MĚSÍC RAMAZAN.
  27. NOCÍ JSME PLULI.
  28. ZA JIŘÍM WOLKREM.
  29. MATKA.
  30. JARNÍ.
  31. PŘÁTELŮM.
  32. ODKAZ.
  33. ČERNÁ – BÍLÁ.
  34. ŘÍKÁNÍ NA PODZIM