KONEC ZBOJNICKÉ SLÁVY.

Arnošt Ráž

KONEC ZBOJNICKÉ SLÁVY.
Na podzim bylo to. Několik dní porota soudila vraha. Město již čekalo nervosní, kdy zjeví se pravda nahá. Čtenáři novin své rozsudky dávno hotovy měli, v hospodách rození právníci do nocí vyseděli při hlučných debatách, zdali to zabití, vražda? Měl-li on právo bránit se, zjištěna rána každá? Na podzim bylo to. Zvečera do soudní síně jsem zašel. Na podzim bylo to. Zvečera drobný dešť s nebe se snášel. Vstoupíš, dech horký divadla ovane ruce a tváře. 27 Parfumem sladkým prosáklá oslepí záře. O něčem jiném žes cestou snil? Utiš se; nejsme sami. V řadách jak záhony růží krásné a vznešené dámy. Kukátkem kdosi tě pozdravil, vědomí zas se ti vrací. Pohlédni před sebe: Ano, on! V strojené resignaci. Za bledou maskou vytušíš hrůzu a strach a zmatek, rety jak, drážděné pověrou, stále by šeptaly: Pátek – Obhájce odkrývá kořeny zla: – Blízko jsou. Šlapeme po nich. Bezcitná společnost uhání na lehkomyslných koních. 28 Nebylo matky. Světem šel v studená města a kraje. Na srdci nevěstek zhřívaná dlaň pro jaký osud zraje? Obhájce mluví dál a dál, argument přidává jiný. Nálezem soudních lékařů zjištěny souchotiny. Nějaká střízlivá tragika. Publikum nechápe věru. Růžová slečinka zívajíc, otvírá bonbonieru. Choroba těžká, smrtelná v tak pokročilém stavu. Plíce když ztraceny, porotci, možno je žádat i hlavu? V okamžik ten jsem zachvěl se zbojnické slávy bídou. 29 Obžalovaný zaplakal nad vlastní panychidou. „Pozdě je dnes“ – kdos prohodil pro sebe přesvědčivě. Slečinka hlavu otáčí, za hlasem dívá se snivě. Vyšel jsem do noci. Usnuly blátivé ulice zatím. Zdá se mi, jako bych zapomněl říci kdes: Číšníku, platím! Toulám se rozteskněn jedním snem, jedním snem ze zašlých věků. Zbojníku Ivane! Co bys řek’ dneska mi o člověku? Jarního rána jsi vzpřímen stál pod kolem, na něž tě vpletli. Pohledem hrdým jsi objímal stráně, jež zázrakem kvetly, 30 s okovy na rukou, hrozný přec, nesmířen, vědom své krásy, jako bys čekal, že korunou Satan tvé ozáří vlasy, jako by smrt mohla zachránit sílu tvou všechnu a mládí, jako bys do lesů volat chtěl: Zpívejte, kamarádi – 31
Básně v knize Básně:
  1. I. Pod bledou oblohou, jež divnou krev mi dala,
  2. II. Nějak ty písně tklivě zní,
  3. III. Slyšel jsem na horách kohosi plakat,
  4. IV. Již měsíc bledne nad městem
  5. V. Les zšeřený, list pod nohou,
  6. VI. Bylo to v šerých večerech, kdy sám jsem bloudil městem,
  7. VII. Za nocí jasných, slyšíš kroky mé?
  8. VIII. Mlčky jsme tenkrát se rozešli,
  9. IX. Omamný soumrak mdlobu do květin dých’
  10. KONEC ZBOJNICKÉ SLÁVY.
  11. NA SAMOTÁCH.
  12. EROTIKON.
  13. S PÍSNÍ DÁL.
  14. MATCE.
  15. SRDCE.
  16. * * * Přijde noc jednou těžká tmou
  17. ZÁTIŠÍ.
  18. * * * Hledám slovo, jež u boha, cestu k němu.
  19. MRTVÁ ZVONICE.
  20. VOJÁKŮV KONEC.
  21. BETLEM.
  22. MODLITBA V POLI.
  23. DEN.
  24. JARO.
  25. * * * Na starých hřbitovech staleté stromy rostou,
  26. BYL MĚSÍC RAMAZAN.
  27. NOCÍ JSME PLULI.
  28. ZA JIŘÍM WOLKREM.
  29. MATKA.
  30. JARNÍ.
  31. PŘÁTELŮM.
  32. ODKAZ.
  33. ČERNÁ – BÍLÁ.
  34. ŘÍKÁNÍ NA PODZIM