SRDCE.

Arnošt Ráž

SRDCE.
Zanes jsem srdce své do tmavých lesů, do ticha samoty, do vůně vřesu, rozchvělé jarem a mládím a písněmi, boží své království na zemi. Radostí plakalo, v slzách se smálo, že pro ty touhy je místa tak málo, nizoučké obzory, tepny tak zúženy – pro divé mízy a plameny. V samotách zpívalo o někom v dáli s korunou z růží, o vzdáleném králi, někde že za lesy, slunce kde v mlhách se stkví, sní o svém oddaném království, které by rádo však bojem se otřáslo, zažehlo vše, co již zchladlo a pohaslo, odbojem bouřilo, zdvihlo své obzory za pláně, za lesy, za hory. 43