Horské chaloupky.

Vojtěch Pakosta

Horské chaloupky.
Jak šedé babky v šátek zachoulené, kdy v růženec se zbožně pohříží, sem s návrší sbor chatek pohlíží, v horách se krčí křovím rozptýlené. Vždy stejně klidné, stářím nachýlené, tak jako člověk, jejž nic netíží, ať léto, zima k nim se přiblíží, jim nebe štěstí nad hlavou se klene. Tichounká sídla, obklíčená lesy, vás pomyšlení z klidu nevyděsí, jak často štěstí metá do hloubky... Vám světa ruch je dosud bájí pouhou, vy nevíte, jak mnohý hledá s touhou, ztracené štěstí horské chaloupky! 15