Horský potok.

Vojtěch Pakosta

Horský potok.
Potůček horský klidnou lesa mýtí si prozpěvoval v jasný letní den: „Sem, kdo jsi cestou žití unaven, snad dovedu tě ještě potěšiti... I na mě časem přívaly se sřítí, a z jarých prsou slyšet pláč a sten; leč ukaž v světě, kde jest člověk ten, jenž nezaplakal nikdy ve svém žití... Jasno a mrak se na nebi vždy střídá, za štěstím zlatým kluše strasť a bída – ať v paláci to, nebo v salaši... Jest srdce rájem, jest i pekla mukou, osudu otěž člověk třímá v rukou – a kam ji pustí – tam jej unáší.“ – 18

Kniha Listy a květy (1884)
Autor Vojtěch Pakosta