Šerem věků.

Vojtěch Pakosta

Šerem věků.
Já uzdu pustil oři fantasii, spěl šerem věků a zřel o závod, jak gygantů zde v těchto horách rod balvany horstva snáší na své šíji. Jak do pralesů, jež mu obzor kryjí, si ruky vzmachem volný klestí vchod, zastaví dlaní rozvodněný brod, a z tůní jezer sklonivše se pijí. Já viděl, jak tam ve hvozd zatemnělýzatemnělý, člověka zočiv, prchá medvěd schvělý, a veverkou se krčí ve stromech. Já poznal, proč teď člověk hrůzou žasne, zře vůkol vše tak velkolepé, krásné – a mravencem se cítí v horách těch. 23