U vzniku Vltavy.

Vojtěch Pakosta

U vzniku Vltavy.
Krok poddával se mysli roztoužené, bučinou stinnou po svahu jsem spěl, jak v náruč matce, abych uviděl, Vltavy zřídlo naší stříbropěnné. Již nad hlavou se stinné loubí klene, a na pařezu, jenž tu zpola tlel, jsem usednul a v zamýšlení zřel do jasné vody v basen ovroubené. Já s vodou hrál si, a zas dumal, seděl, z ní napil se, ji dlaní zastavil... a blažen v duchu jsem se vracel zpět. Jak s přítelem bych se byl pobavil, jak bych byl v jasné oko děcka hleděl, jež dosud neví, co to žití, svět... 32