Pěvcům.

Vojtěch Pakosta

Pěvcům.
Zanechte básní s tváří uplakanou, jeť poesie rajských luhů květ! Nech srdce hárá, zraky jasně vzplanou, zanechte básní s tváří uplakanou; – nadšení pěvce má být srdce mannou, prut, kterým z poušti luzný budí svět... Zanechte básní s tváří uplakanou, jeť poesie rajských luhů květ! Nač hořem schnouti, kdy se jaro budí a v srdci poupat blaha na tisíc? Ráj nebo peklo dříme v lidské hrudi, nač hořem schnouti, kdy se jaro budí? Jen zloba mívá zasmušilou líclíc, a kdy vše jásá, tu se nudí, trudí... Nač hořem schnouti, kdy se jaro budí a v srdci poupat blaha na tisíc?! 60