PÍSEŇ

PÍSEŇ
Všech, kteří přešli, vzpomněl jsem, všech, kteří zmizeli za lesem. Vzpomněl jsem kytic, jež uvili, vzpomněl jsem slov, která mluvili. Vzpomněl jsem, že z nich každý děl něco, co tenkrát jsem neslyšel. Vzpomněl jsem, že měli na líci rys záhadný a trpící. Šli, jak by každý břímě nes’. Nechtělo se jim za ten les. A tak mne náhle napadlo: kdyby tu bylo zrcadlo, měl-li bych také na líci rys záhadný a trpící? Postava je-li shrbena, jak nes’ bych těžká břemena? Co neslyšel jsem, slyším dnes. A hledím tiše za ten les... 44 Paul Verlaine