PAPRSEK SLUNCE

Viktor Dyk

PAPRSEK SLUNCE
I I
Paprsek slunce hrál si se mnou s hora, řídký to host. Pod kaštany jdu šopeckého dvora v minulost.
Kdo v minulost jde, není nikdy chudý. Vše možno snít. Pod kaštany jsou velké, prázdné sudy, v něž lze se skrýt. Zřím čílko dětské, jarem nadechnuté jak luční květ. A kamarády pozapomenuté po třicet let.
II II
Paprsek slunce hrá si s hora se mnou, řídký to host. A vede celou příliš dlouho temnou v budoucnost.
Kdo v budoucnost jde, není nikdy chudý. Má vždy svou část. Včerejší omyly a dneška marné bludy nemohou zmást. 60 A neuštve ho nikdy pochyb smečka, nezbaví sil. A zahyne-li, ví, že padlé přečká veliký cíl. 61