JSOU SLUNNÁ JITRA...

Josef Merhaut

JSOU SLUNNÁ JITRA...
Jsou slunná jitra, radost hoří v nich, když alejí se útlé laně nesou... Ó, v jejich očích celý svět se mih’! Ó, jaká světla v očích se jim třesou! A vzduchem jaké touhy táhne strach, když do lesů se zase, štíhlé, vrací? – To je ten akord, jenž mi duší táh’, když se mi drahá Vaše světla ztrácí... Tak v samotách to zpívá hlubokých tou písní tichou, již svět nepochopí, když kouzelný zrak laně zaplál v nich – a potom zase mizí beze stopy: Ó, věřte, listí, tráva, v květech strom, vše chví se Vaší památkou, ó, lani – a cos mne žene zmizet v lese tom a stopy Vaše hledat do skonání... 22/4