RUKOPIS.

Josef Merhaut

RUKOPIS.
Za městem v polích – ó, štěstí mám! –: potkal jsem v slunci dvě žačky Vaše; plavé a růžové; že „chodí k Vám“, řekly mi plaše. Bláhové touhy ovál mě dech – tak plný žáru a jarních míz: Bože, tak shlédnout v jich sešitech Váš rukopis! Co je mi po něm? – Ó, dítě mé, tak Vašeho písma poznat rysy, a číst v jeho liniích, dýchat v ně, jak v mládí kdysi... Ale je podzim! – A suchý list, když spad’ mi pak na hlavu v černém hvozdě, rukopis osudu moh’ jsem číst: Marno je! Pozdě! Ó, býti tak jaro! – V boj pro Vás bych šel se světem celým... Být jaro jako kdys! – – A denně bych vítal a denně bych zřel Váš rukopis – – 65