PŘÍPITEK.

Josef Merhaut

PŘÍPITEK.
Bdím v noci sám... Má lampa hoří a zpívá mi: můj hochu, víš, na kterém z dálných, sivých moří teď v hluchou tmu tvůj člun se boří, člun, po němž pluješ v Krásy říš? A jak se rudě v číši blýská mi mělničina, já si dím: můj člun nevpluje na skaliska, neb dnes už země je mu blízka, a se stožárů už to jásá: – ó, tmavé dítě, břehy zřím – – Buď zdráva Vaše krása! Mé tmavé dítě, námořnice v mých plavbách dálných, v touhách, v snech, je v očích Vašich ohně více, než hvězd jich mají zřítelnice na cestách bludných plavců všech – ó, miluji Vás jak ty hvězdy, jež hoří teď do oken mých – ó, sviťte v moji cestu vezdy a provázejte snů mých sjezdy, vy, v zahradách mých růže tmavá, ó, květe světů nebeských – Buď Vaše krása zdráva! 74 Má růže tmavá, v cestě sněhem dnes zkvétala jste přede mnou – já v přístav Váš moh’ dospět během, neb dělen jsem byl úzkým břehem od Vaší země chvílí tou – A že jste uhnula mi náhle, když chtěl jsem slovem hledat Vás: toť osud všech, kdož v nitro spráhlé v své touze velké, neobsáhlé chtí strhnout pramen božských kvasů – – Svůj pohár, samý rudý jas, na Vaši zvedám krásu!

Básně v knize Básně: