Slyš, z nebeských říší.

Slyš, z nebeských říší.
Mat. 28, 6: Neníť ho tuto; nebo vstalť jest.
Slyš, z nebeských říší, i z hrobových skrýší co zvučí to dnes? „Rek kříže, tak sklíčen, Král pravdy, tak zničenzničen, On z hrobu se vznes!“ Ne podlehnout zlobě, ne zaniknout v hrobě směl On, světa div. Hle, prach smrti střásá; lká peklo, zem jásá: On vzkříšen! On živ! Již život náš není jen o štěstí snění, jež vyzní pak v kvil. V dnů bědy, v trud stáří jak maják nám září teď nebeský cíl. Ti věrní a smělí, jež trpěli, mřeli kde za Boží věc, – ta pře jejich svatá, 40 ať mučena, klata, ta zvítězí přec! A k hrobům kdo kráčí pln bolu a v pláči a s kvílícím rtem, teď Ježíš ho vítá, teď útěcha svítá: Tmou ku světlu jdem! Jsme Božími syny! Co hříchy a viny, v jichž kletbě tu lkáš? Vždyť života Kníže, ten vítěz tam s kříže On obhájce náš! Ó svatá ty zvěsti, ó slavné ty štěstí, jak vítat tě mám? Ať bouř jde a plamy, my pějem: Bůh s námi a kdo proti nám? Jen věrně stát v boji, vždy v Kristově zbroji, jdeť o věčnou čest! Dřív věnce tu z hloží, pak koruny Boží! Toť cíl našich cest. 41