Kalich.

Jan Pelíšek

Kalich.
Kalichu, kalichu, proč mé oko slzí, zřím-li tě zírat kol s chrámů, našich tvrzí? Proč v srdci ukryto kvílí a bouří to: Bože, vstaň! Tas svou zbraň! Bože pomst, přijď brzy?! Kalichu, kalichu, kterak nelkát žalem! Druhdy zdroj smíření lil jsi z krajů palem. V nebeskou otčinu lidskou zvals rodinu; náš však věk úšklebek má nad králův Králem! 14 Kalichu, kalichu, kterak nesplakati! Kdys tvá zář Evropě znala plápolati. Temnota prchala. Pouta se trhala. Nyní Čech rob je těch, co jsou otcův kati! Kalichu, kalichu, hněvy duši střebou. Otcové v slasť i žal brali lesk tvůj s sebou. Ten svítil v porobu, do psanství, do hrobů. Teď i pych vlastních tvých pohrdat chce tebou! Kalichu, kalichu, smutek tebe cloní. Černý mrak zdvíhá se tam, kde Mstitel tróní. Než, – při všem úkoru duch starých Táborů ve dnův trud doposud z věrných srdcí zvoní. 15 Kalichu, kalichu, klenote náš svatý! Nemáš nám vyrván být zrádci ani katy! Věrně tě zdviháme! Škůdcům se nedáme! Však ty zas zářný jas vneseš v města, v chaty. 16