Našim utrhačům.

Našim utrhačům.
Když na cti nám utrhá nevěrcův ret, jenž jed pro vše Kristovo chová, a zříme-li šklebit se na nás ten svět my sluhové Božího slova; – Kdyžkdyž Řím, tento čtverák vždy bujarý, své šprýmy si z „pastorů“ tropí a dí-li, že za pruské tolary jsme odvrhli české své kopí; – a vlastenci dětinští tupílitupí-li nás a ty naše Véghy a Blažky, když věříme, národ že povznese zas jen práce, ne hříčky, ne frašky; – my nesem to s úsměvem lítostným, ať jak chtí nás viní a špiní; ba, my na to říkáme: Odpusť jim, vždyť nevědí, Bože, co činí. 38 Než, jest-li syn vlastní – buď slep jsa buď lhář – jenž k našemu hlásí se stádci, nám ohavnou pohanu metat chce v tvář: Vy národa svého jste zrádci, – pak na mstivých Pálčův a Milotův ráz, na takových útržek spáry zří každý ten českého SyonaSiona syn jen s hněvným, jen s hrdým svým: Vari! Ať rozličných duchů směr rozdílný jest, ať ku mnohým známe se vinám, přec ve službě vlasti bezúhonnou česť jen padouch upírati smí nám. Pod praporem otcův, jenž záříval v tmy a divy znal v národě konat, aj, pod tím jsme stáli a stojíme my a pod tím chcem trpět i skonat. 39