Toleranční apoštolé.
Nad Šaryšským Potokem večera stín
svůj závoj tam od pusty spřádá;
již po městě zmlká ruch denní a čin,
a v příbytky ticho se vkrádá.
Slyš! Pojednou mohutný hlaholí zvon
a v ulicích hemživý počíná shon,
a v kolej, kde Kristovy vědy je trón,
dav studentstva chtivě se valí,
jak houfy by orlů tu vstaly.
I tlačí se v modlitby posvátný dům
to junácké rytířstvo Krista
a zástupem šepce otázek tlum,
co nového asi se chystá.
„Proč svolal nás zvon sem v tak nezvyklý čas?
Což strojí se k boji snad půlměsíc zas?
Či hrozí nám od Vídně nemilý vzkaz?
36
Kdo záhadu rozřešit umí?“
tak chrámem to šepce a šumí.
Než, náhle ruch zmlká; ztich všeliký ret;
dav velebnou postavu zočil:
jest rektor to koleje, ctihodný kmet
Szent-Györgyi, jenž v svatyni vkročil.
A jaký to čilý dnes starce je chvat!
Již na kazatelně zříš šedivce stát,
již slyšíš jej ku Bohu volat a lkát
a po vzdechu víry vždy smělé
dí takto kmet nadšen a vřele:
„Ó syni moji! Vyvolenci Páně!
Ty Arpadovo mužstvo mladistvé!
Zda nežádáš si, aby tvoje skráně
Pán poctil jednou věncem slávy své?
Nuž, slyš! Já Boží řeč mám nyní k tobě.
Jdeť o koruny věčné! Vyvol sobě.“sobě.
„VyVy všickni víte, drazí juni moji,
čím byla kdysi světu česká zem,
když k nejsvětějšímu se zdvihl k boji
lid její pod Žižkou a Prokopem,
když Husité svůj válečný zpěv smělý
od Baltu až v ty Karpaty nám hřměli.“hřměli.
„ToTo boj byl veden o při Jezu Krista!
To zápasila pravda, válčil Bůh!
37
To jařmo tyranův a Antikrista
tam poprvé střás slavně chrabrý duch!
To v malomocné zlobě zalkal ďábel
a raněn smrtelně zaúpěl Bábel!“Bábel!
„JenJen z prachu Husova, jejž v Rýn sběř smetla,
se zrodil Luther, Cvingli, Kalvín nám.
Jen kalich husitský tu dráhu světla
ukázal novým lidstva dějinám.
Jen za těch českých bohatýrů stopou
den nový rozbřesknul se nad Evropou.“Evropou.
„I toI to vám známo, jak ze záplav krve
pak vzešla Českých Bratří Jednota;
jak růže nebes zkvetly tam, kde prve
vše hubil Říma mráz a mrákota;
vždyť Komenského krásné ideály
i mne i vás, ó drazí, odchovaly.“odchovaly.
„NežNež, kdo by radil, Hospodine, Tobě,
kam Ty máš vésti lidských dějů běh?
Kdo neslyšel z vás, kterak škůdců zlobě
dal zplenit Pán ty žírné nivy Čech
a jak jen zoufalosti poušť tam němá
se rozstřela pod římským Anathema!“Anathema!
„CoCo pravdy Boží bylo tam a světla
a všecken víry utěšený skvost,
ach, ve hrob hrůz a zmaru strašně smetla
to fanatismu slepá zuřivost!
38
A nad Siona rozbitými trupy
se vznášeli jen Loyolovi supi.“supi.
„A jestliA jestli k nebi porubaných davy
svůj kvilný nad tím povznášely hlas:
až dokud, dokud, Pane svatý, pravý,
nad vrahy nesoudíš a nemstíš nás? –
jakJak měla tím se zachvět česká země,
když hlučně hýřilo v ní cizé plémě?!“ –plémě?! –
„NežNež, dosti o tom... Ač jsou mdlá má slova,
vám slza s hněvem v oku zápasí.
Radš lepší zvěst ta doba Jozefova
nechť ústy mými teď vám ohlásí.
A ctíte-li, co Římem bylo kleto,
nuž, přišla chvíle, – juni, dokažte to!“to!
„DivDiv veliký se udál v české zemi!
Jak zazněl s trůnu tolerance hlas,
hrob církve ubité, již dávno němý,
se otvírá. A škůdcům na úžas
lid zvláštní, – Husův lid tam z mrtvých vstává
a vděčné Hallelujah provolává!“provolává!
„I líbáI líbá v slzách ta svá Písma svatá,
jež ušla Koniášům zuřivým,
a muž i žena, kmet i jinoch chvátá
se přiznat ku kalichu, k otcům svým;
a přes hrozby a světa chechtot šklebný
jdou pravdě Boží stavět modlitebny.“modlitebny.
39
„VšakVšak pojednou jim klesá ruka čilá
a z hrudi bolestný se dere vzdech:
Co prospěje zdar všeho toho díla,
když nezazní hlas Boží v síňcích těch?
Kdo bude stádce vodit ku prameni,
když sluhů Slova, kazatelů není?“není?
„TakTak zaplakal a podnes, podnes pláče
ten tříbený, ten český Izrael,
zda zniknuv léčí lovce jako ptáče
bez vůdců na novo by zhynout měl;
zda zas má býti lupem živluživlů zrádných:
když žeň tak mnohá, dělníků však žádných!“žádných!
„AžAž přes ty naše Karpaty a Tatry,
až sem do Šaryšského Potoka
se pláč ten vznáší, prose nás co bratry,
již ctíme téhož spásy proroka:
Ó potěšte zem českou, mučednici!
Ó pošlete nám žence na vinici!“vinici!
„Ó synáčkovéÓ synáčkové moji, mužstvo Páně!
Vy tušíte již řeči mojimojí cíl.
Vám v oku jiskří se, vám planou skráně,
vy neoslyšíte ten český kvil!
Z vás půjdou do Čech někteří, to hádám;
to pro Boha a pro Krista dnes žádám.“žádám.
„VásVás neodstraš, že z drahé byste vlasti
se brali ku cizímu národu,
40
jenž probírá se teprv z ran a strastí
a z přemocného díla podvodu,
jenž nemá nic po děsném zdrancování
leč biblí, naději a vzpomínání.“vzpomínání.
„VyVy nedbejte, že v zemi tolerance
ze země svobody by šel váš krok;
to v zem, kde Písma bratrstvo co psance
si zvykl týrat starý zpupný sok
a kdež by skrze soužení as mnohá
se brala za Kristem i vaše noha.“noha.
„VásVás nelekej ta mluva česká, cizí,
již dosud nezná, neslyšel váš ret;
tou obhájena pravda Boží ryzí,
tu naučil se ctíti hrdý svět.
Duch svatý vám ji bude v ústa klásti
a naučí vás stádce Boží pásti.“pásti.
„VyVy pomněte na apoštolské pluky:
kdo větší úlohu kdy na se vzal?
Jak ovce bezbranné šli mezi vlky,
a aj, kdo moci jejich odolal?
Ať hořem brali se a pustinami,
Pán vítězil v nich, mluvě: Já jsem s vámi!“vámi!
„A takA tak i s vámi bude ten Král králů,
kdo v Husovu se odhodláte zem.
On zdvihne z mdlob vás, potěší vás v žalu,
On obhájí svým mocným ramenem.
41
Vždyť On to jest, jenž mnou vás prosí: Jděte!
Ať český Sion zpleněný zas zkvete!“zkvete!
„A jednouA jednou pak, v té vlasti vaší nové
boj výborný až bude dokonán,
pak vděčně budou slavit příští dnové
a poctí vínkem věčné slávy Pán
ty první dělníky na svaté roli,
ty české toleranční apoštoly!“...
Tak promluvil Štěpán Szent-Györgyi. – Ta řeč
jak ze sopky láva se lila
a starcova slova jak dvousečný meč
se do duší studentstva ryla.
Kmet nadšením v srdci hned hořel a plál,
hned soucitem jat zase slzel a lkal;
pak sděliv, co Kinský a Nagy také psal,
o pastýře prosíce smělé,
již skončil u modlitbě vřelé.
l zabouřil jásot nad tím, co řek,
z řad přítomných junáckých druhů;
a Kováč a Molnár a Szalay a Végh,
ti první jsou z Kristových sluhů,
jenž srdnatě zvolali: „Pán to chce mít!
A proto my chceme v tu českou zem jít.
A Kristovo slovo náš meč i náš štít!
Ty sám srdce mužné a čisté
nám stvoř k tomu, Ježíši Kriste!“
42
Tak zvolali směle a směle též šli
v zem nezměrné slávy i trudu,
by zryli, co udupal nepřítel zlý,
by vzdělali bědnou tu půdu.
Dost zažili strastí, dost smíchu a han;
však věrné jich snaze přec tak žehnal Pán,
že zas zkvetl zpleněný sionský lán,
jenž dnes vije díků svých věnce
pro chrabré ty uherské žence.