V JESENI.

Adolf Červinka

V JESENI.
Ve chrámě venkovském, kde sloužena mše ranní, jsem stanul dívaje se z oratoře v dál, kde velké rybníky se leskly tichou plání a slavné rekviem kde někdo Velký hrál... Jdou teplé večery a chladná po nich jitra, dnes ještě vesele ti v pozdrav cvrčí mez, však šedým přímrazkem kraj zatáhne se zítra, a listí na stromech už zhoubná tráví rez. Teď scény účtuješ, jež léto přálo tobě, to léto vyžilé, jež pampelišek lán ti žnouti nechalo na velikém tom hrobě, kam přelud slunných dnů je navždy pochován! A ty, jenž nedoufáš už od života pranic, a chladným přívalům dáš bíti v okna svá, se přece zachvíváš, čad ohořelých hranic do prsou proniká a v hruď se zarývá! 17