DOJEM.

Adolf Červinka

DOJEM.
V chladnou noc, když hvězdy plály, vyšli jsme ze sálu ven, v bílém sněhu roztávaly stopy naše, jako sen takty hlavou šuměly... Zrcadla už zkalila se; zbytky párů tančících v posledním už světel jase vířily a sál už ztich’, v šatně ještě hlučno jest. Bah! Já zíval pouze nyní, noc to byla, přešlá dnes, ale dál jak by tou síní valčíku se rytmus nes’, mrtvým stínům do tance! Již jsme došli. Měsíc bledý nad krvavým jitrem plá... s Vašich ňader naposledy kytice už uvadlá voněla mi k rozchodu... 36