ODSOUZENÉ.

Adolf Červinka

ODSOUZENÉ.
To bledničkovité děvče s tvářema vpadlýma, jež proti mně v parku sedá, mne divně dojímá, tu grisettu minulosti víc nežli záhadné mne vzpomínek v spádu rychlém teď popsat napadne: Tak divoce smělé oči, – ó, znám jich vyzvání, a umdleně svislá ňadra, necitná k líbání; čas memoiry své napsal pod oči jízlivý, kam v modravé ssedly kruhy všech vášní přílivy! Ó, melodickým že tokem jí prošel mladý věk, by nemohl nikdo říci, ni svatých myšlenek že vštěpoval někdo setbu, neb v úzké světnici jí před časem žití drama žár vzňalo v zornici. Až fialové ty skvrny na pleti křídové se spojí a z polibků všech se zdvihnou vrahové, pak zkažené krve proudem ji k smrti ubijí, a ti, kteří k dnu ji strhli, si ruce omyjí... 53