NA POMEZÍ.

Adolf Červinka

NA POMEZÍ.
Jene Brázdo, výměnkáři, ze spánku tě burcuji, padesát už roků stlíváš, kalným okem v zem se díváš, v níž tvé prvky kolují! Rod tvůj dosud hospodaří, seje, klidí na statku, všecko jde, jak tys to tušil, když jsi tvrdou hroudu krušil, pradědů svých památku! Táži se tě, mrtvý stíne, je v tvých dětech síly dost, probijí se tuhou prací, aby příští generaci zbudovaly k štěstí most? Či sem přijdou rody jiné, s nimi cizí řeč a kroj, lakotné jich ruce schvátí, oč se věky musil rváti sedlák, jemuž určen boj? Mlčíš, vetchá trosko žití, rozmělněná dávno v prach, ústa tvá já nerozváži, na hřbitově jak na stráži stín tvůj chodí v temnotách... 54