IMPROVISACE.

Adolf Červinka

IMPROVISACE.
Mezi šosáky nenáviděna kráčíš středem jich pyšně a zpříma, s tvého klobouku černá péra vlají, hrdá, smutečná péra! Na tvé pověsti léta už hlodá zloba kramářů, počestné ženy stíny hledají ve tvé minulosti, hříchy bludného mládí! Klid však na čele sídlí ti přece, chudý vínek to uvitý v smutku, hlídač nemluvný vášní pochovaných v pustých života roklích! Klid ten nejvíce podráždí massu, která kamení na tebe zdvihá, – proč jsi blažila láskou Prinzivally městské posádky kdysi? Dávno odtáhly do jiných končin lesklé kohorty s pozdravy tvými! Dávno sřícen je palác blahobytu, v němž jsi uvykla žíti! 55 Ďábel s tebou je spokojen pouze, že jsi měnila smělými tahy pevné linie v deskách mravouky žhavé poslušna krve... Duši zpřízněnou zdravím já v tobě, sílu k odboji dávej mi, sestro, když se utkají zraky naše tvrdé, v srdci tisknu ti ruce! 56