IN MEMORIAM.

Adolf Červinka

IN MEMORIAM.
Na jarní večer vzpomínám, když viděl jsem tě poprvé, a slavné lásky vzkříšení mně oheň vlilo do krve. A vždycky v květů záplavě jsem vídal tebe míjeti, tys přešla jako jasný zjev, však chlad vál z tvého objetí. Dnes vím, co tenkrát bloudilo tvým zrakem, smutkem ztrhaným, co duši tvoji rdousilo, teď skončilo se šílenstvím! Co může přijít po tobě?... Po vysokých těch záchvěvech, v nichž struna duše napjatá se třásla lásky v akkordech! Dnes bičují mne vzpomínky, když bloudím světem netečně, jak na pobřeží tichých Snů jsme stáli kdysi společně! A svět chce, abych zapomněl, že hyneš ve svém žaláři, ve světlých chvílích že tekou ti žhavé slzy po tváři! 61