POZDĚ K RÁNU.

Adolf Červinka

POZDĚ K RÁNU.
Žluté mlhy, plné špínyšpíny, zahalily Prahu v stíny, nočních viol toužný hlas v páté čtvrti zvolna zhas’. Potlačil jsem v oku slzy – na drštkovou bylo brzy, srdce spráhlé jak škvarek měl jsem tenkrát, smutný rek. Příští manžel (otec dětí?), měl jsem proč se zastyděti, kulich sed’ mně do mozku, rozum zdvihal rákosku. Chromatická dívek škála všemi mými nervy hrála, spodničky a syfony tančily tam kolony. 14 Domovnice kostrbatá zamkla za mnou těžká vrata, jed mi stříkal na nitro, když mně dala „dobrýtro“. Pak jsem usnul dobře věda, tvář že má jak popel šedá nehodí se pro zítřek pohledový na lístek! 15