ZIMA.

Adolf Červinka

ZIMA.
Na okna kavárny jsou lambrequiny dány, však průvan mrazivý se rámy dere přec, nad suknem billardů zas nové krouží vrány a pozdrav uctivý teď s krejčím dává švec. Můj holič milovat už přestal na ulici, a v chodbě setmělé se z lásky vyznává, po šesté z večera tam čechrá dívce kštici, a ve tmě svědčí jim ta tichá zábava. Jen trosky života, jenž bujně rozkvet’ v letě, teď vítr ledový do všech stran rozptýlí, co rádo mělo nás, už zmizelo ve světě, tak jako rozlétnou se pestří motýli... A ve mně pessimist zas probudil se starý, já dělám pořádek ve knihách života, jen vína starého když naberu si páry, mně z dávných časů lesk se v očích mihotá! 20