LÍTOST.

Adolf Červinka

LÍTOST.
Lítost jak šedivá sestra u mých se schoulila dveří, čekala, jako když někdo tisíckrát oklamán věří... Daleko za lesy, v horách ve slunci třpytí se stráně, žádný žal nekruší srdce, neklade stíny na skráně... Pohádko o štěstí lidském, zakletém v čarovné říše! Ruce mé po tobě sáhly, ty jsi však odlétlo výše! A já zas v mlhách se topím, z dálky jen světlo sem padá, lítost mne na prahu vítá: Do smrti chci tě mít ráda! 45