MĚSÍČEK.

Adolf Červinka

MĚSÍČEK.
„Dívej se, táto, měsíček svítí!“ – synek mě z večera volá, v očích se hochu kosatce třpytí, odbýti nedá se zhola. Objevil včera na nebi lunu, zlatem se lesknoucí jasně, kdo ti dal, kluku, básnickou strunu v srdíčko malé tak časně? Počkej, až poznáš lásky jed sladký, měsíc tě pozdraví zase, až tě tak pošlou od námluv zpátky v dalekém, budoucím čase! Až budeš bloudit ztichlými sady sám a sám s bolestí v duši, měsíc tě bude provázet všady, jak se na milence sluší! Špatnými budeš skřípati zuby, násilně sevřeš své pěsti, synku můj, láska duši jen hubí, táta v ní ztratil své štěstí... 58