List živému.

František Taufer

List živému.
Dnes ani trochu lesy v řeči neustaly, strom každý ve větru se třás’. Opřen o šedou hradbu skály, nevímnevím, jak přišlo to, snad větry divně vály, vás neznaje, jsem uslyšel váš hlas. Snad proto jen, že vašich písní slova, teplá jak lesů nekonečné hovory, dala mně znavenému zanícení nová, slyšel jsem vás, když alej jasanová mluvila ke mně v šumu obory. Snad proto též, že lesy milované, když verše vaše říkal jsem jim v záhybech všech cest, se pyšnily být vámi opěvané: teď písní vašich ozvěna z nich vane, vzpomínka léta v záři zimních hvězd. A lesy mé by jistě zažárlily, kdyby tak zvěděly, že je jste neopěval, že básně psal jste pro jiné... A mně by stěží odpustily, že verše mé tak němé pro ně byly, kraj celý na mne by se hněval. 7 Ne pro sebe, však pro své lesy, se přiznám i já k trošce závisti. Však rád vám děkuji, skryt v horách kdesi, za teplá slova pro stromy a řeky, skalní tesy, i pro dny, které s podzimem nám padly do listí... 8
Básně v knize U lesní studánky:
  1. List živému.
  2. S květy.
  3. Bludný hospodář.
  4. Duhami zahrá svit.
  5. Pustý mys.
  6. U lesní studánky.
  7. Rusalka.
  8. Nemoci, paní zlá.
  9. Den padá, večer jde a noc.
  10. Podzimní večer.
  11. Ironické sloky.
  12. Nocturno.
  13. Sníh.
  14. Za noci.
  15. Kdos kráčel po řekách.
  16. Píseň o smrti.
  17. Na břehu černé strouhy.
  18. Utopenec.
  19. Půlnoční.
  20. Na mýti časně z jara.
  21. Můj život.
  22. Je ticho před bouří.
  23. Květná neděle.
  24. Angelus descendit.
  25. Odříkání.
  26. Dar země.
  27. Ve skalní sluji.
  28. Poustevník si zpívá.
  29. Slib slibů, darů dar.
  30. Zaslíbený kraj.
  31. Na zemi tvořit...
  32. A přece sladký optimist.
  33. List mrtvému.