Podzimní večer.

František Taufer

Podzimní večer.
Zas v tichu mojí samoty dva ohně hoří: krev srdce, živá pochodeň, a v krbu dřeva vonící. Kus pryskyřice, daný na plotnu, zas dechne jako milované boří, kde do podušky mechové sny těžká hlava pozvolna se vnoří. Života hymnus, prohřátý vzpomínkou na růže, zpívají básníci a hodiny měří můj marný čas. S podzimu listy barevnými nepokoj touhy napadal mi v duši. Čas míjí kolem oken mých jak ostražité kroky zvířete, a všechny chvíle nezachycené se rychle ztrácejí a jinde vzruší bytostí cizích na tisíc, však na mé dvéře vícekrát už nezabuší. Hvězdy, až nádherou jiskřivou ramena noci zastřete, zda zkrášlíte tesklivé moje sny? A v krbu dřevo hořící, v srdci krev pobouřená praská. Teplo, nesmělý zbytek požáru letního, bloudí mou samotou jak zapomenutá láska... Tajuplná a jenom k zasvěceným mluvící zkazka je praskot dřeva. A prosba zbloudilého za večera pozdního, toť proudění hořící krve zlé! 21
Básně v knize U lesní studánky:
  1. List živému.
  2. S květy.
  3. Bludný hospodář.
  4. Duhami zahrá svit.
  5. Pustý mys.
  6. U lesní studánky.
  7. Rusalka.
  8. Nemoci, paní zlá.
  9. Den padá, večer jde a noc.
  10. Podzimní večer.
  11. Ironické sloky.
  12. Nocturno.
  13. Sníh.
  14. Za noci.
  15. Kdos kráčel po řekách.
  16. Píseň o smrti.
  17. Na břehu černé strouhy.
  18. Utopenec.
  19. Půlnoční.
  20. Na mýti časně z jara.
  21. Můj život.
  22. Je ticho před bouří.
  23. Květná neděle.
  24. Angelus descendit.
  25. Odříkání.
  26. Dar země.
  27. Ve skalní sluji.
  28. Poustevník si zpívá.
  29. Slib slibů, darů dar.
  30. Zaslíbený kraj.
  31. Na zemi tvořit...
  32. A přece sladký optimist.
  33. List mrtvému.