Nocturno.

František Taufer

Nocturno.
Noc dýchá vůní zašlých jar... A spícím lesem zas’ bloudí šepty zmatené těch nocí mámivých. Života žatvu hořící v svých srdcích nesem: stesk vášní bouřlivých a neukojených. Květ z květů země nejsladší jásavých barev něhu a závratných snů klam nám v srdcích rozložil. Ve smělost naší myšlenky a v její chladivou bělost sněhu vdechl svou vůni a nepokojný žár do rozpálených žil... Spočinout v náručí za srdce zrychleného tluku! Noc bude krátká pak... Zda ukojí? Žena, tichá jak noc, svou podá chvějící se ruku, jež pohladí a rány zahojí. Noc dýchá vůní zašlých jar a srdce nadějemi. A pod hvězdami zářícími káže touha jít ve zmatku neznámými alejemi a ženě na znamení chvílemi jen větev nalomit. 23
Básně v knize U lesní studánky:
  1. List živému.
  2. S květy.
  3. Bludný hospodář.
  4. Duhami zahrá svit.
  5. Pustý mys.
  6. U lesní studánky.
  7. Rusalka.
  8. Nemoci, paní zlá.
  9. Den padá, večer jde a noc.
  10. Podzimní večer.
  11. Ironické sloky.
  12. Nocturno.
  13. Sníh.
  14. Za noci.
  15. Kdos kráčel po řekách.
  16. Píseň o smrti.
  17. Na břehu černé strouhy.
  18. Utopenec.
  19. Půlnoční.
  20. Na mýti časně z jara.
  21. Můj život.
  22. Je ticho před bouří.
  23. Květná neděle.
  24. Angelus descendit.
  25. Odříkání.
  26. Dar země.
  27. Ve skalní sluji.
  28. Poustevník si zpívá.
  29. Slib slibů, darů dar.
  30. Zaslíbený kraj.
  31. Na zemi tvořit...
  32. A přece sladký optimist.
  33. List mrtvému.