Na mýti časně z jara.

František Taufer

Na mýti časně z jara.
Na mýti sedím... Ve větru tiše se kolébá lonská tráva, vysoká a suchá ohýbá se a kloní ku probuzené zemi, na níž jak poprašek zelený se prostřela tráva nová, hebká a smavá. Naslouchám písni, jež z hlubin lesních náhle zvedá se a vstává, sedím zde sám, větrem jakoby oplétán a laskán nadějemi všemivšemi. Mýť mluví tisíci jazyků, já naslouchám celým tělem zkazkám trav, smrčků, větru, stružek a znovazrozené země. Klaním se slunci, padám hluboko k zemi svým čelem, na bohy zapomenuv, v modlitby proudu pobožném a vřelém jemu, zářivému a jedinému obětuji své srdce, hořící touhou ve mně. V houštině nedaleké bažant neunavně družku k sobě volá a v jara spěchu, hle, jak slyšet tisíc tajuplných kroků jediným žárem života hnaných vzájemně se hledati... A zdola hlas dívčí zazvonil a probudil mne zpola. Tiše tam, hej, hola, já tady s nadějemi spím a nevím ani kolik uplynulo roků. 33 A jemně voní vzduch, když noha těžká padne suché na pápěří neb na doušku mateří, jež pod sněhem vzpomínkou léta žila. Zapadající slunce slibuje zítřku květy a srdce odevzdaně věří. Na zemi, chladné ještě, chvěji se a přátelsky se dívám za běžící zvěří. Až na dno duše lehla každá myšlenka má laškovná a rozpustilá,rozpustilá. Slunce už zašlo za hory a zvolna, zvolna padá rosa, na stonkách svadlých trav se slzy dávno vyplakané zaperlily. Po hebkých trávy kobercích jde jako přelud cizí žena bosa. Přešla... A já sním o polibcích k ránu při zpívání kosa, i o palčivém stesku těch, kdož v touze pod hvězdami zabloudili. Noc závojem svým zavlála a všechnu krásu zastínila. Svým dechem osamělým, touhou zrychleným, si hřeji umrzlé ruce mladé a paže, v kterých nevybitá síla dozrává k ničení či k stavbě odvážného díla. Odcházím. A lovu dobrého všem dravcům přeji... 34
Básně v knize U lesní studánky:
  1. List živému.
  2. S květy.
  3. Bludný hospodář.
  4. Duhami zahrá svit.
  5. Pustý mys.
  6. U lesní studánky.
  7. Rusalka.
  8. Nemoci, paní zlá.
  9. Den padá, večer jde a noc.
  10. Podzimní večer.
  11. Ironické sloky.
  12. Nocturno.
  13. Sníh.
  14. Za noci.
  15. Kdos kráčel po řekách.
  16. Píseň o smrti.
  17. Na břehu černé strouhy.
  18. Utopenec.
  19. Půlnoční.
  20. Na mýti časně z jara.
  21. Můj život.
  22. Je ticho před bouří.
  23. Květná neděle.
  24. Angelus descendit.
  25. Odříkání.
  26. Dar země.
  27. Ve skalní sluji.
  28. Poustevník si zpívá.
  29. Slib slibů, darů dar.
  30. Zaslíbený kraj.
  31. Na zemi tvořit...
  32. A přece sladký optimist.
  33. List mrtvému.