List mrtvému.

List mrtvému. J. V.
Jest přetržena píseň tvoje žhavá jen na chvíli, však mrtva s tebou není. Zní v srdcích nám, když nové ráno vstává v hovoru zvonů všech a náhlém kuropění. Za dne i v noci provází nás její výbojný rythmus, jasná melodie, v spěch práce naší nese posilnění a v její trpkost vůni jahod lije. Učí nás mužně žít i umírati, však žíti především: tož zápoliti o bytí své a plnou hrstí bráti z lích země klasů bohatství i něhu kvítí. A zří tě stále ti, kdož znali jas tváře tvé a zahoření zraků, jas neprchající i když se bouře valí, zaplání zraků tvých nad kytkou rudých máků. A žitím celým tragoedie skonu tvého nám připomínat bude nebezpečí 60 každého výboje, však také slávu jeho, získanou ranami, z nichž nikdo nevyléčí. Ztrát bolestných se cestou nelekneme. Je ztráta často vítězstvím a ulehčením. A kdysi ztratíme, co nejvíc milujeme, až na své stráži klesnem’ unaveni bděním... Tvá píseň nesvadá, ač tvůrce svadl. Vždy dovedem’ tvé heslo zavolati. Chcem’ neochvějně žíti tam, kde’s padl, a se vzpomínkou na tebe své dílo pracovati. 61 Obsah:
List živému. S květy. Bludný hospodář. Duhami zahrá svit. Pustý mys. U lesní studánky. Rusalka. Nemoci, paní zlá. Den padá, večer jde a noc. Podzimní večer. Ironické sloky. Nocturno. Sníh. Za noci. Bludný hospodář. Kdos kráčel po řekách. Píseň o smrti. Na břehu černé strouhy. Utopenec. Půlnoční. Na mýti z jara. Můj život. Je ticho před bouří. Květná neděle. Angelus descendit. Odříkání. Dar země. Ve skalní sluji. Poustevník si zpívá. Slib slibů, darů dar. Zaslíbený kraj. Na zemi tvořit. A přece sladký optimist. List mrtvému.
E: pk; 2005 [62]