HADÍ DECH.

František Taufer

HADÍ DECH.
Položil jsem se tváří na okno a utišení žádal nic víc než ticho, ticho, zapomnění. Ne spánek, jenž by křídla skládal, jen mír, jenž trvá okamžení a pro věčný čas mění. A z venku kdosi pozvolna se blížil, k oknu, jež vedlo do noci, se sklonil, tvář ke sklu přitiskl a zrak svůj skřížil s mým pohledem, že zlomen zvonil a slzy konejšivé ronil. Byl můj to stín, mé tváře zobrazení, tajemná postava, jež krok můj střeží? Noc zachvěla se v lehkém zamrazení a hvězdy třásly se jak světlo věží do husté mlhy dálném na pobřeží. Zvonily ledy tajuplnou hranu. Stín polibek mi v čelo vtiskl jemně. Buď dávný nepřítel, buď anděl na ochranu, mír neseš-li, pojď, vejdi, zůstaň ve mně! Pojď, poznej tíhu rozkoši, již dává země. 19 Stín blížil se, by s tváří mojí splynul. Leč horký dech můj na skle v led se srazil, i zmizel stín a ani nepokynul. Dech, v křehké květy změněn, mrazil, a roztávaje po skle jako had se plazil. 20
Básně v knize Trosky:
  1. ROMANCE.
  2. NA HROBECH SEDÁ.
  3. ZE TROSEK ZAŠLÝCH.
  4. MYŠLENKA NA KREV.
  5. ABYS NEVIDĚLA.
  6. LEDOVÉ SRDCE.
  7. NA JEJÍŽ ŇADRECH.
  8. BALLADA.
  9. HADÍ DECH.
  10. V ŘÍŠ MRTVÝCH CHVIL.
  11. PODJAŘÍ.
  12. PRAMEN.
  13. VEČERNICE.
  14. POHŘEBNÍ.
  15. HUČELY HORY.
  16. BÍLÝ KVĚT.
  17. ZKAMENĚLÝ ŽAL.
  18. TUŠENÍ.
  19. NĚMÝ PĚVEC.
  20. ZEMĚ LOPOTY.
  21. POTOMCI PŘEMOŽENÝCH.
  22. ODBOJ.
  23. VPÁD.
  24. V MLHÁCH.
  25. CESTA.
  26. PÍSEŇ TVRDÝCH SRDCÍ.
  27. ZPĚV V NOCI ZPÍVANÝ.