ZEMĚ LOPOTY.

František Taufer

ZEMĚ LOPOTY.
O zemi bídné často hovoří k nám hlasy, bez vroucnosti, jak housle v rozladění. Jim v úsměch tichý lán i trpce vzrostlé klasy a člověkovo tuhé s živly zápolení. Ať jdou se ptáti všech, kdož s hlinou spiati, tíž země poznali a pravdu smutků jejích: ti zanotí jim píseň, jež se umí smáti úsměvem dítěte a mluvit o nadějích. Je země lopoty přec sladkou paní, odměňující plodem zápal pracovníků. Věčně se měnící, je kněžnou milování, a kouzlo jímavé dá jásotu i vzlyku. Na luzích jejích prostřed pestrých květů vždy nejjemnější touha může vyrašiti, pták samot skrytý, jenž se chystá k letu azurem mezi hvězdami, jež na cestu mu svítí. Od rádla únavy se lehký skřivan zvedá, ukazující dráhu drah, jež vede v nekonečnost. Vzkazem jar odešlých k nám chodí luna bledá, a časův obnova nám přislibuje věčnost. 36
Básně v knize Trosky:
  1. ROMANCE.
  2. NA HROBECH SEDÁ.
  3. ZE TROSEK ZAŠLÝCH.
  4. MYŠLENKA NA KREV.
  5. ABYS NEVIDĚLA.
  6. LEDOVÉ SRDCE.
  7. NA JEJÍŽ ŇADRECH.
  8. BALLADA.
  9. HADÍ DECH.
  10. V ŘÍŠ MRTVÝCH CHVIL.
  11. PODJAŘÍ.
  12. PRAMEN.
  13. VEČERNICE.
  14. POHŘEBNÍ.
  15. HUČELY HORY.
  16. BÍLÝ KVĚT.
  17. ZKAMENĚLÝ ŽAL.
  18. TUŠENÍ.
  19. NĚMÝ PĚVEC.
  20. ZEMĚ LOPOTY.
  21. POTOMCI PŘEMOŽENÝCH.
  22. ODBOJ.
  23. VPÁD.
  24. V MLHÁCH.
  25. CESTA.
  26. PÍSEŇ TVRDÝCH SRDCÍ.
  27. ZPĚV V NOCI ZPÍVANÝ.