POTOMCI PŘEMOŽENÝCH.

František Taufer

POTOMCI PŘEMOŽENÝCH.
Ten komu nese život na talíři úsměvné plody štěstí v jeseni, ať s poklidem se neusmíří a jeho zbraň ať nelení. Zbytečné meče které zrezavěly, a marná hesla, která nebudí. Sem řaďte se, kdo zvítězit jste chtěli, jimž neumřely žáry ve hrudi! Kde uchvatitel děd byl silným pánem, tam chátrá vnuk i ve své sytosti. Potomci přemožených ve vítěze zrajem, vše vzdá se naší roztouženosti. Válečné zpěvy touhu naši zjeví: svůj dobýt cíl, ať vzdálen na sto mil! Jak bídný je, kdo o své síle neví a čeká pomoc nadpozemských sil. A v touze naší nejen choutka dravá, v ní chvěje se i touha po kráse, po životě, jímž žijí těla zdravá a v němž i duše k výši zvedá se. 37 Ta síla nezraje, jež v klidu dřímá a nevzbudí se v pažích uměle. Lze zdolat osud rukama svalnatýma. Však jak ho zdolá srdce zbabělé? 38