V ROSE.

František Taufer

V ROSE.
Hlas jitra zazvonil do hlubokého ticha, vzduch vonný rozvlnil se jeho kadencemi, a v náhlém zjasnění, jež oči bleskem píchá, se položilo ráno na zrosenou zemi. Kdo v dáli o štěstí pěl píseň neslýchanou, jež trylkem veselým se chvěla nad vodami, kdo kráčel chladnou rosou v trávu nadýchanou, své nohy zranil trním, zbarvil jahodami? To jistě dívka mladá, milostná a svěží, jež s jitrem bílým s lože milencova vstala a nyní bosa rychle lučinami běží, se na svět osluněný písní svojí smála,smála. 37