ZÁVOJ.

František Taufer

ZÁVOJ.
Příval blesků jasem síň mou zalil, jak by v oheň milostný se potápěla. Stín, jenž vládl večeruvečeru, se vzdálil, lampa stříbrná se na nebesích skvěla. V moře neznámá se měsíc plavil, hvězdná jeho družina se steskem chvěla. Tehdy z bílých paprsků jsem navil závoj průhledný pro krásu tvého těla. Závoj nevěstin, jímž slzy chtěl jsem zříti ve tvém úsměvu, jak krystalem se třpytí, v očích tvých jak rozkoš věčná rozkvétá a plá. Ale když jsem vykouzlil tě v bílé tkáni, bylas nedotknutelnou v svém pousmání, tvoje políbení hasla smrtelná a mdlá. 38