DOUŠEK VĚČNOSTI.

František Taufer

DOUŠEK VĚČNOSTI.
Ó nalij, nalij přehořkého vína, jež uzrálo ve vinohradech žití, ať v opojení žal můj pousíná a zvolna do snů hedvábného klína si ulehne jak v nejvonnější kvítí. A v sadech země plody plné zlata mi trhej, růžové a ojíněné... A jako větev, kdy s ní byla sňata úroda zralých plodů přebohatá, chci zvednouti se v modro zamyšlené. Dej závoj zapomnění mému zrakuzraku, ať vnitřním okem hledím v propast nebe, ať odpoutám se z těla, roven ptáku, svým duchem pluji v modru po oblaku a kdesi v kosmu ztratím sama sebe... 52