EPIŠTOLA DOLOROSE.

František Kyselý

EPIŠTOLA DOLOROSE.
My trpěli. Kdo trpí, hledá Krista. Rád vzpomínám, jak’s přišla ke mně a vzjásala tak srdcejemně: „Hle, divů div jsem našla nenadálý – zvěst Zeyerovu o Abgaru králi,*) jak tváří Kristovou byl uzdraven, zvěst miloučkou jak dětské duše sen!“ Zář plesu Tě krásila čistá – Ty’s v duši své viděla Krista, tvář Jeho v nitra zátiší slast ronila Ti nejvyšší. My trpíme. Kdo trpí, hledá Krista. Mou duši mučí srdcí chlad, jenž Kristu v úděl odevšad, a Tobě hlásá chorý svět, že Krista v Církvi nevidět. Ty trpíš. Ó přitul se k duši mé v trudu! Ty lilií buď mi, já stvolem Ti budu i půjdeme pospolu, nejsi-li jista; já pouští Tě ponesu – hledáme Krista! ——— *) V Kronice o svatém Brandanu. 22 Kam kročíme, drahá, tam tklivými divy své ovečky zanáší Kristus, Bůh živý. On království Boží jim nabízí v dar, On víru jich vzněcuje v mohutný žár, On za slzy vrací jim neviny skvost, On Tělem svým dává jim titánů zrost, On za ně jest obětí v zápasů dnech, On z bojů je vynáší na rajský břeh, On vroucněji touží po siré duši, než andělsky něžná mysl Tvá tuší. – Trp se mnou dál! Kdo trpí, hledá Krista. A v nadešlé chvíli jak zářný zjev bílý v mé tichounké samotě staň! I vzlétneme spolu, všech zproštěni bolů, kde láska svou vyplácí daň; tam otevře nám kdosi, zrak sladký plný rosy a skráň jak bílý den, a snivých do tváří nám úsměv zazáří, jímž Abgar uzdraven. 23