TALISMAN.

TALISMAN.
Jak šarkan se přivalil sveřepý Hun – „Zde vztýčím si na věky královský trůn.“ Jak úzkostná kuřátka sbíhá se lid – „Kam talisman zděděný na rychlo skrýt?“ I rozhodnou matičky, národa sloup: „Buď ponořen v jezera tajemnou hloub!“ Hun vztýčil trůn, lid ohromil, než jeho šíje nezlomil. Ten potopený talisman lék silný kouzlí do všech ran. A denních smutků do šera svit bílý metá z jezera. A mísí v žaloby staletých muk co den svůj čarovný slavičí zvuk. A v zápasů dlouhých rachot a shon zní denně jak svatý chrámový zvon. 86 Již tisíc let hromuje nezvaný host: „Mít musím těch otroků zářivý skvost.“ Již tisíc let talisman ruší mu klid; vše marno – z té hlubiny nelze ho vzít. Ó písni v duši slovenského lidu, ty talismane v dumném jezeře, jak tisícletý slavík bez poklidu boj světla vedeš proti příšeře; zníš jako zázrak všemu světu z úst dívek, junů, stařen, kmetů a překonáváš zlost i lež, až lidu volnost vypěješ! 87