OBĚTOVANÁ.

František Kyselý

OBĚTOVANÁ.
S Marií, svou dcerou milovanou, již tři léta něžně chovali, rozníceni vděčností a věrou rodiče se do svatyně berou, by ji Pánu obětovali. Ač ji rádi obětují Pánu, k němuž celým srdcem oba lnou, nemohou přec tesku překonati, že tak záhy jedináčku ztratí rozkošnou a nad věk rozumnou. Sotva s roztomilou dívkou stanou u chrámových stupňů pohnuti, ona nečeká, kdo povede ji, nohy její čile vzhůru spějí, jako by je nesly peruti. Velké rozjasněné oči jeví, jak se těší na ten Boží chrám, přeútlounké bílé ruce spiaté vyjadřují prosbu duše vzňaté, aby Pán ji vlídně přijal tam. Kdo zří luzný, nad svět povznesený, Bohem nadšený zjev dítěte s krásnou hlavou zlatoplavých vlasů, nemůž’ pochopiti v sladkém žasu.žasu, že to dítě teprv tříleté. 10 Velekněz, jenž nahoře již čeká ve vší nádheře i s levity, šeptá unesen: „Toť výkvět dítek, velevzácný, nadpozemský kvítek, dechem Božím časně rozvitý.“ A co dívka udivena shlédá Boží chrám, své dětské touhy cíl, kdosi velký, z něhož světlo line, nevýslovně milostně jí kyne: „Pojď, já před věky tě vyvolil!“ 11