PŘEDCHŮDCE PÁNĚ.

František Kyselý

PŘEDCHŮDCE PÁNĚ.
Alžbětě čas drahný v tichém domě Maria se věnovala skromně a jí sloužila, až zletilá teta její syna zrodila. K návratu se panna připravila: „Posloužila jsem ti, teto milá; nyní propusť mě, neb zakrátko zrodím rovněž útlé robátko.“ Řekla teta teskem prochvívána: „Propouštím tě, matko mého Pána; ale než se vzdálíš navždy snad, mému dítěti rač požehnat.“ Něžná Maria se nezdráhala, v náruč Alžbětina syna vzala; v nitru jejím vzplanul svatý žár, když naň s nebe svolávala zdar. Děťátko se mile usmívalo, k ní se tisklo, ručinky k ní pialo, pod srdce jí upíralo hled, jak by chtělo dovnitř pohlížet. Údiv jevila tvář Alžbětina nad námahou maličkého syna; Maria však měla tušení, proč tak úsilně se vine k ní. Jako v křišťálu zřel v jejím těle nenarozeného Spasitele, před nímž v duchu Eliášově lid měl připravovat k obnově. 27 Jemu činil hlavinky své kyvy bohopocty projev pohnutlivý, jemu mlčky celou duší svou oddával se v službu horlivou. A Pán v lůně, jeho božský vůdce, který si jej zvolil za předchůdce, maje sladké zalíbení v něm, laskavě mu kynul navzájem. 28