JEŽÍŠ KRISTUS.

František Kyselý

JEŽÍŠ KRISTUS.
Osmého dne po radostném dítka v chlévě narození Maria a Josef byli zamlklí a zkormouceni, neboť kněz, jejž betlemský lid v uctivovstiuctivosti velké choval, obřízce ne bezbolestné pacholíčka podroboval. Prvou krev Syn Boží prolil při obřízce bolestivé a máť jeho vyronila nad ním prvé slzy tklivé; však než mohla v těchto slzách bezmála se rozplynouti, důrazně kněz otázal se: „Jak to dítě bude slouti?“ Ježíš“Ježíš,“ jasným hlasem živě Maria a Josef řekli, „Ježíš – Ježíš“Ježíš,“ opětoval pozvolna hlas knězův změklý; vpisuje pak do seznamu jméno to, kněz šedohlavý toužně děl: „Snad je to Kristus, jenž svůj národ bídy zbaví.“ 37 Tím, co kněz jen temně tušil, zbožná máti byla jista, vidouc ve svém drahém dítku žádoucího světu Krista; tato její silná víra v žárný plam se rozhořela a též ústy nepokrytě projevena býti chtěla. Povýšivši hlasu, slovy, do kterých vši vroucnost vlila, „Pochválen buď Ježíš Kristus!“ matka syna pozdravila; rovněž Josef, kterýž víry zaplanutí neodolal, „Pochválen buď Ježíš Kristus!“ jásavě a vroucně zvolal. Od té chvíle předvídala matka Páně plna vděku, že se tento pozdrav stane pozdravem všech příštích věků, jímžto lidé na potkání vítati se budou vřele a z té duše vyznávati sladkou víru v Spasitele. 38