V HELIOPOLI.

František Kyselý

V HELIOPOLI.
Jal v Heliopoli strach neslýchaný lid domácí i přišlé karavany, kněz, kníže, žebrák přespříliš se rmoutil, že před městem kdos bohů sochy shroutil. Než zároveň, co zachvíval se strachy, lid na mladici upíral zrak plachý, jež vyložila na prodej své zboží a s dítětem si sedla na rohoži. Jas tajemný plál v dítka obličeji a jímavý byl výraz tváře její a v díle půvabném, jež sama tkala, všem jevila se zručnost nebývalá. Muž rukou mozolitých obezřelý, jenž osla držel, jako strážce bdělý stál za oběma, na vše pozor dával a dítku sladká slova pošeptával. Dav kolem shromáždil se koupěchtivý a shlédal dítko i zjev dívčin snivý a prodavačky spanilé dlaň bílá hrst peněz vzala za mistrná díla. Hned spěla pro chléb, úsměv milý v líci, a dítě chtivě sáhlo po krajíci a jedlo, vymořeno dlouhým postem, jenž na útěku byl jich věrným hostem. A lačná máť se chvěla slastí velkou, že Syna Božího je živitelkou, jenž nesen v město, když je soumrak halil, v prach jedním kynem pyšné modly svalil. 50