ODCHOD PÁNĚ Z DOMOVA.

ODCHOD PÁNĚ Z DOMOVA.
Utajena lidem v komůrce své prostné Maria se hrouží v dumy neradostné. Již se dávno Ježíš neusmívá na ni; stále vážně dumá, krásnou hlavu v dlani. Jeho zamyšlenost je čím dále větší, osloven a tázán zajíká se v řeči. Jeho pobyt u ní ke konci se chýlí. Ach, jak přečká těžkou odloučení chvíli? A co v tesku kloní čelo zadumané, vděkuplný Ježíš tiše před ní stane. „Matičko má drahá,“ měkce zahovoří, „vím, proč tvoje srdce pohrouženo v hoři. Nastává mi trudný odchod z Nazareta, kde jsme v lásce žili, oddáleni světa. Otec nebeský mě volá k dílu spásy a Jan horlivě můj příchod lidu hlásí. Protož vroucně prosím tebe, matko milá, bys mě z mateřské své moci propustila.“ Žalem uchvácena matka k synu vzhlíží, štkajíc projevuje, co jí nitro tíží: „Nejsi poután, synu, mateřskou mou mocí, dávnos obětován nebeskému Otci. 59 Než, co počnu sobě, chudá, slabá žena, tebou, jedináčkem drahým, opuštěna? Touhou po tobě, můj nejmilejší synu, budu uchřádat, až tesknotou snad zhynu.“ Dojat jejím nářkem, zaslzením očí, ke štkající matce tiše Ježíš kročí. Měkkounce ji hladí po bělostné skráni, slovy medovými tiší její lkání: „Proč se trápíš, matko, pomýšlením stálým, že snad nadlouho neb nadobro se vzdálím? Úřad vznešený, jejž Otec na mne vkládá, přípravy a ducha sebraného žádá. Na poušť prostou hluku, který ducha mate, připravit se beru na poslání svaté. Když pak nasytí mou duši rajská manna, pro tebe se vrátím, stejnou láskou plana. Volno ti pak bude dlíti při mně všudy, prožívati se mnou radosti i trudy.“ Jako pozavadlý kvítek rosnou vlahou matka poosvěží přípovědí blahou. Přitulí se k synu, obejme mu nohy, v povděk mění se bol duše její strohý: „Synáčku, měj vřelou díku za potěchu, která sladkou hudbou byla mému slechu! 60 Ráda na cestách tvou průvodkyní budu.budu, až se podejmeš svých úkolů a trudů. Ráda s tebou snesu všecky trapné tíže, zlobu protivníkův i tu hanbu z kříže.“ Tu syn k matce klekne, k srdci přivine ji, poceluje čelo, bílé ruce její. Zvedne se, a z očí slzy utíraje, bos a chud se béře z domácího kraje. Cestou v duchu vida kříž a horu temnou, v útěchu si šeptá: „Matka bude se mnou.“ 61