CESTOU S POHŘBU JEŽÍŠOVA.

CESTOU S POHŘBU JEŽÍŠOVA. Básníku Janu Sajícovi.
Jan.
Pán milý na kříži mě učinil tvým synem; nuž, pojď a zůstávej v mém domě pohostiném. Maria.
Kam ty, tam půjdu já; neb k tobě, dobrý Jene, lne vší svou důvěrou mé srdce zkormoucené. Jan.
Ach, kéž jsem andělem a svatostí se skvěji, bych pro tvou důvěru tě ctil co nejhodněji! Maria.
Jen zůstaň člověkem a vzorem hodných synů; to stačí důvěře, s níž k lásce tvé se vinu. Jan.
Ó zářná světice, ó máti Páně rodná, čí láska po Kristu tvé spanilosti hodna? Maria.
Bys láskou hodnou plál, můj Ježíš na kříž vbitý v tvé cudné nitro vlil své lidské něhy city. Jan.
Bych krásně k tobě lnul, jak nejvroucněji toužím, tvé lásky vzájemné přec nikdy nezasloužím. Maria.
Když Ježíš na kříži mě jmenoval tvou matkou, v mé srdce zároveň vlil k tobě něhu sladkou. 78 Jan.
Ó, rozkoš nebeská, smít „bratře“ Pánu říci a jeho rodičku mít matkou milující! Maria.
Ó, rajská útěcha, jíž jazyk nevypoví, v tvém srdci, Jene, mít krb lásky Ježíšovy! Jan.
Mně svatým zůstane vždy slovo Krista Pána, jímž péče o tebe mi s kříže v odkaz dána. Maria.
A mně tvou péčí v ráj se změní jizba nízká v tvém domě pokojném, jenž kyne nám již zblízka. Jan.
Nuž, v dům ten pokojný vstup jako do přístavu a k oddechnutí v něm skloň ustaranou hlavu. 79