Srdce Jany z Valois.

František Kyselý

Srdce Jany z Valois.
K Janě z Valois, když touhou mřela po přijetí svátostného těla, přišel Ježíš jako slunce plana a s ním Maria, máť požehnaná; v křišťálové váse lepotvárné přinesli k ní dvojí srdce žárné. Pravil Ježíš Janě potruchlelé: „Pohleď, milená, jak luzně, skvěle srdce mé a srdce matky mojí v klenot ceny nesmírné se pojí! Dej i ty své srdce k těmto dvěma v poklad, jakého ráj Boží nemá!“ Ve štěstí, jež potkalo ji znáhla, chvatně Jana po své hrudi sáhla a v ní chmatem rychlým jako střela srdce toužné zachytnouti chtěla, ale velkým uleknutím zbledlá oči zarosené k Pánu zvedla: „Ach, můj Pane, strastnou beznadějí, hořem náramným se všecka chvěji; v hrudi mé je jako po vymření, 14 srdce láskou vroucího v ní není. Co teď přidám na tvůj pokyn sladký k srdci tvému a tvé něžné matky?“ Usmál se Pán s důvěrností milou na nevěstu k smrti zasmutilou a ten úsměv duši přenešťastnou mžikem naplnil jí tuchou slastnou, kam to srdce, pro které se trudí, podělo se z její bolné hrudi. Ježíš sám je z touhy bez úkoje uloupil a vložil v srdce svoje, aby žárem lásky prudce vzňatým tvořilo s tím jeho svatosvatým a s tím nejčistějším jeho matky poklad vzácný nad všeliké statky. [15]